MOSTY AVALON - JIŽNÍ FRANCIE - AVALON

MOSTY

AVALON - JIŽNÍ FRANCIE - AVALON

Tento podzim jsem se v Avalonu vědoměji propojovala s tzv. Bílou Paní Avalonu, The White Lady of Avalon. Někdo jí také nazývá The White Goddess, Bílá Bohyně.

Languedoc v jižní Francii, jeho katarskou historii a propojení s Marií Magdalénou, Ješuou a jejich rodinou znám už dlouho. Znám a miluji jeho energii, jeho esenci dávnou i současnou a trochu tuším rozsah její důležitosti, která je mnohovrstevná..

Tento podzim jsem se hned po dvou zcela úžasných týdnech trávených v nádherné společné práci se skupinami v Avalonu (děkuji vám, kdo jste tam byli!) ocitla soukromě a zcela neplánovaně na týden v jižní Francii. V samém centru transformačního pole, tam, kde to znám a mám nejraději.

Když jsme tam s přítelem přijeli, naše hostitelka, dech beroucí drobná dáma a jogínka Bridget, které do sta let schází jen pár roků, se mě při vítání ptala, jestli jsem do Francie přijela z Čech. Odpověděla jsem jí, že ne, že jsem k ní teď přicestovala z Avalonu.

Zajiskřilo jí v očích a prohlásila:
Tak to tedy musíme jet na výlet do Avalonu tady!
A bylo rozhodnuto.
Vesmír si zase krásně zakouzlil!

Bridget k tomu jen zmínila, že v tom místě přebývá jakýsi mnich, krásná hluboká duše plná míru. Na nic jsem se neptala, vše jsem nechala na překvapení.

Jedno následující odpoledne nás tři, Bridget, Petera a mě, vyzvedla autem laskavá Eva, kterou sem z Normandie před sedmi lety zavolaly její katarské vzpomínky. Po několika kilometrech klikatého stoupání do okolních kopců jsme zastavili. Nikde nikdo. Nikde nic. Jen příroda, hory a...

...a starý zdánlivě potemnělý jabloňový sad, jehož vzrostlé jabloně byly do výše dvou metrů obrostlé fousatými stříbrnými lišejníky. Jakoby kolemjdoucím říkaly:
Jdi dál, tady se v tom vlhku a stínu nezdržuj.

My ale prošli kolem trochu nakřivo stojící mechem do zelena zbarvené dřevěné poštovní schránky s obrázkem ornamentálního rovnoramenného keltského kříže a vešli dál mezi vousaté jabloně. Jakoby tu Merlin na nich zanechal trochu svých vousů a vlasů..

Vše prostupovalo ticho, podzimní vlhko a příroda si tu očividně žila životem, který lidská ruka jen málo krotí.

Procházíme kolem obytné a také částečně vším možným obrostlé dřevěné chaty. Ocitáme se u další branky, před níž nás Bridget vede. Je na ní připevněn veliký zvon a nápis: Zvoňte a vyčkejte.

Bridget zazvoní. Tichem zazpívá vlna stříbrného zvuku. Vyčkáváme v té zvláštní přírodní divočině a přesto zahradě. Nic.

Další vlna stříbřitého zvuku zvonu naplní vzduch. Jako i naše trpělivost a víra. Po čase z druhé strany branky přichází muž zralého středního věku. Má na sobě černé pracovní kalhoty a černou košili. Z jeho opálené a jako hřejivé slunce svítící tváře rámované hustými prokvétajícími černými vlasy staženými do culíku září černé oči plamínky laskavosti a skotačivé radosti. Moudrost, která žije živoucím životem.

Patrick. "Mnich" a Správce místa.
Objimá se s Bridget, která mě pak představuje se slovy, že jsem propojená s Avalonem a s prosbou, zda nás Patrick může pustit do kostela.
Patrick kývne, že chápe a že samozřejmě ano. Jeho jemná laskavá záře prohřívá okolí i nás.

Kostel? Tady? Kostel. Ničemu se nedivím, nic neočekávám. Jen plynu událostmi a nechávám se vést časoprostorem. Celou dobu.

Procházíme brankou a ocitáme se na kruhovém travnatém prostranství hustě obrostlém stromy a keři. Nad ním ční jako strážce veliký šedobílý skalní masiv. Spíš než prostranství je to chráněné hájemství pod skalním strážcem.

Než se stačím pořádně rozhlédnout, stojíme před velkou kruhovou dřevěnou a poměrně nízkou budovou, která tvoří střed hájemství. Patrick před námi otevírá oblouková vrata s kováním.

To nejsilnější teprve přichází. Vcházíme do "kostela". Není to kostel. Je to Svatyně.

Dokonale koncentrický prostor ze dřeva, v jehož samém středu stojí dvanáctiúhelný prostý bílý kamenný oltář a u paty jeho středového bílého sloupu stojí čelem k nám socha Bílé Paní Avalonu.

V úžasu před ní a místem poklekám a nechávám své srdce a hrudník otevřít se horkým vzlykům. Klečím na jednom koleni a slzy kapou jedna za druhou a dělají mokré tečky na šatech. Prostupuje mnou pochopení významu a síly tohoto místa. Obrovská vděčnost. Toto místo Je. Jsem Tu. Jsem Tady!

Je to ukryté silové místo, které stráží svaté silové spojení transformačního srdce katarského Languedocku se srdcem druidského Avalonu a s jeho Bílou Paní.

Dávné i současné i budoucí spojení. Most. Most mezi dvěma silnými svatými silovými středy Evropy. Místo propojující dvě kolébky kristovského vědomí v Evropě.

Hluboký vděk, že bylo mi dovoleno sem přijít, otevřít tu své srdce, přijmout i předat, co je třeba..

Několik desítek minut každý z nás čtyř v modlitbě i meditaci sedí či klečí v této svatyni, kterou "mnich" Patrick viděl ve svých patnácti letech ve vizi, a kterou po té, co jej Duch přivedl na správné místo, podle této vize sám postavil.
Vše podle posvátné geometrie a hermetických znalostí.

Srdce mi horce tepalo vlnami citu, vděčnosti, poznání, vděku, radosti, dojetí. Že toto místo Je. Že tu mohu být. Že jsme sem byli přivedení. Že vše souvisí.

Vstávám a než odcházím, beru do ruky broušenou křišťálovou kouli umístěnou na vrcholu středového bílého sloupu a kapesníkem se svými slzami z ní otírám prach na všem ležící. Diamantové Energie září..
...

Pak aspoň hodinu sedíme v Patrickově chatě u kulatého stolu nad čajem z růží s medem a povídáme si. My se ptáme anglicky, Patrick odpovídá francouzsky. Dokonale si rozumíme. Nikdy jsem francouzsky nerozuměla tak, jako tady. Patrickovi rozumím snad každé slovo! On zas nám.. Další kouzlo.

Mluvíme o přerodu, transformaci světa, vědomí, o kristovském vědomí, o vnitřní práci.

Bridget se mj. ptá, proč se toto místo neotevře světu a zarostlé chaloupky, schované po okraji lesa kolem Svatyně se nenaplní lidmi hledajícími retreat a klid k meditaci..

Odpověď znám předem.
Toto místo tu teď není pro to, aby poskytovalo ústraní lidem. Snad jednou..
Toto místo je tu teď proto, aby udržovalo své vysoké vibrace a zároveň most mezi tady a Avalonem. A to ve prospěch ne pár lidí, ale celého lidstva. Celé Gaiy v tomto tak důležitém čase.

Tento Avalon není zatím pro frekventované návštěvy. Svůj účel teď plní tím, že je. Ve vibracích, které tam Patrick pomáhá udržovat. Jen občas si s někým něco toto místo předá..
Jsem neskonale vděčná, že jsme tam byli přivedení..

Vše má svůj účel i načasování..

A právě v tento moment, kdy doťukávám tato slova o načasování, letadlo se mnou přistává v Praze na Ruzyni..

Mé hlavní Doma.. zase zpátky..

Avalon, Languedoc, Bohemia.
Svatá trojice mých domovů.. 💓💓💓
Zdravím vás, kdo jste dočetli až sem..🌈💗😉
Danai