Narozeninové poděkování

JEDNO VELIKÉ PODĚKOVÁNÍ VÁM VŠEM NEJEN ZA NAROZENINOVÁ PŘÁNÍ. TOTO JE I TO, CO SE VÁM UŽ DLOUHO CHYSTÁM PSÁT.. ASPOŇ KOUSEK TOHO..

Píšu to při svíčkách a v ruce, neboť mi vesmír dal ještě jeden dárek k narozeninám. V celé vsi vypadla elektřina. Do tichého domu padá svit měsíce, oheň ve dvojích kamnech barví vše do měňavého oranžova.. kromě jemného praskání ohně je všude ticho, ve kterém je cítit boží přítomnost.

Občas musím dýchat velmi velmi opatrně, jemně a s plným vědomím. Jako když držíte miminko nebo vzácný poklad. Protože On je Tam. Je Tam.. Uvnitř. Živoucí vzácný a překrásný poklad..

Dnešní narozeninový den byl zatím asi tím nejkrásnějším v mém životě. Ačkoliv jsem jej záměrně trávila sama, nebyla jsem sama ani na vteřinu. Byli jste se mnou vy, vaše, naše, láska, naše radost, naše srdce. A zástupy průvodců a andělů...

Jako dar jsem si v tomto přenádherném slunečném a teplém dni dala místo práce na našich latifundiích (jak naše rozlehlé pozemky nazývá má maminka) ještě jednu návštěvu mého oblíbeného kopce Božie Dom, toho, co mu říkám český Tor.

Potřebovala jsem tam ještě dokončit nějakou práci ze včerejšího odpoledne a večera..

Kopec mě přivítal snad ještě větší vřelostí, kouzlem a láskou než obvykle.

Nahoře, na jeho seříznutém vršku jsem se uvelebila tváří v tvář slunci na své vlněné podložce, postavila krystaly, postříkala je vodou z pramene, který vyvěrá přímo pod kopcem a oddala se Bytí. Nechala jsem mysl i srdce, ať se toulají svobodně a volně, ať si sami najdou způsob, jak dokončit včerejší "práci". Pak jsem si chvíli četla vaše nádherná přání, pak jsem natažená na slunci zavřela oči, otevřela vše ostatní slunci a Zemi a propadla se, nebo spíš vznesla se, do lehkého spánku. Pak jsem psala o Králích a Královnách..

Celou dobu jsem byla v nerušeném soukromí, nikdo tam před sezonou nezajde, obklopená zpěvem ptáků a sluncem ozářenou přírodou.

S hlubokou a širokou vděčností jsem odevzdala obětinu ze svého srdce Nebi i Zemi, Životu. Tou je VDĚČNOST. A neskonalý údiv. Vděčnost a božský údiv mého tepajícího srdce a jemňulince pulzujícího těla.

Cítila jsem těžko popsatelnou vděčnost za všechny události, kterými mě život od podzimní rovnodennosti provedl. Především za tu událost, kterou bych si sama ani za nic na světě nevybrala a byla největším strachem v mém životě. A ona se přesto ukázala být vlastně velkým požehnáním.

Dala mi tolik uzrát. A uzrát v jedné větě vyřčeno znamená odpoutat se od omezujících strachů a otevřít ještě víc své srdce lásce a míru, proudícími oběma směry na všechny strany a navíc často bez podmínek. A návdavkem k tomu umění neřešit zbytečnosti.

Kdo toto nezažil, asi těžko pochopí. Také bych nechápala. Tak nezazlívám, když to nepochopíte..

Jak může to, čeho se v životě nejvíc obáváte, smrt toho nejbližšího nejmilovanějšího člověka, se kterým si tak dobře rozumíte a krásně vycházíte, přinést tolik nového požehnání do života.. ? Ale je tomu tak..

Hluboce děkuji za všechnu ukrutnou bolest na začátku, kterou jsem si s tím mohla zase prožít a pustit ven. Hluboce děkuji za veškerou obrovskou citovou podporu od vás všech a za lásku, kterou jsem z ní tolik cítila. Děkuji za hloubku všech citů, kterými jsem si potřebovala a mohla tak projít a procítit je naplno. I když mnohé z nich by nesly znaménko mínus. Děkuji za všechny strachy, kterým jsem byla nucena postavit se tváří v tvář a zpracovat.

Děkuji, děkuji, děkuji..

Tak hluboké učení a osvobození!

Teď zůstává vřelá a radostná vděčnost za to, co jsme s Adamem spolu prošli a vybudovali, okolo sebe i v sobě navzájem. Také vděčnost za to, že jeho přechod na druhou stranu byl tak čistý a skoro posvátný. Bylo mu dovoleno odejít náhle, bez sebemenšího předchozího utrpení. Uprostřed zdraví, síly a radosti mohl přestoupit do ještě větší svobody a radosti, odkud je stále s námi. Bylo mu darováno, aby se tak stalo vedle mne a doma. A teď navíc vím, že příčinou jeho tělesné smrti bylo to, co vedle nás miloval v poslední době nejvíc. Až nestřídmé ježdění na kole, kterým vyčerpal své srdce. No, umíte si představit lepší smrt, když už musela být tak brzy? Já asi ne! Bez bolesti a předchozího trápení, doma, vedle své milované ženy a jako následek svého milovaného koníčku.

A pro mne? Přišel čas bolesti největší a hoře hlubokého. Také čas, kdy jsem si musela sáhnout na syrové dno svých strachů a stínů. A vytáhnout je jednou pro vždy na světlo. A opustit je.

A na jejich místo začaly vyplouvat dosud skryté dary..

A s jejich vyplouváním se začaly objevovat nové a nové obzory..

Věci, které se dosud zdály být možné jen v obláčku snů, najednou se jakoby samy od sebe začínají stávat žitou skutečností.

Chci vám všem, kteří jste mi byli v těch nejtěžších chvílích byť jen myšlenkou oporou a podporou, moc a moc a upřímně poděkovat. Byli jste moc důležití a byli jste toho všeho důležitou součástí. Bez energie vaší lásky, citu a soucitu by to bylo bývalo bylo úplně jiné a já bych byla asi i teď úplně jinde.

Děkuji, že si můžeme navzájem takto otevírat svá srdce!

A tím i děkuju vesmíru za existenci Facebooku! 😉

Kopec Božie Dom jsem opustila až po několika hodinách, když teplo paprsků slunce začalo slábnout, ale zato se ve svitu zapadajících paprsků zlatě rozkmitala jemná vlákna pavučinek všude okolo. Když jsem se dokochala tou krásou, vstala jsem ze svého vlněného pelíšku a poděkovala Nebi i Zemi a životu i vám všem, se kterými mě spojil. A v tu chvíli jsem si také uvědomila kolem sebe a nad sebou veliký zástup průvodců a andělů. Byli na mně a kolem mě jako taková valná hromada tyčící se do nebe!!!
Sestup z kopce byl další dar. Taková nádhera!

Když jsem se v podvečer vrátila domů, ve ztichlém domě uprostřed chodby spal v hlubokém spánku pes, všude ticho a klid. Jen jemňulinká hudba se ozývala z kuchyně. Tam, uprostřed vyhřívané podlahy ležela na břiše dcera a též spala tvrdým spánkem v hlubokém uvolnění... Kouzlo, mír, jemnost, uvolnění...

Na podlaze jsme se ještě dlouho objímaly a pak jsme šly sníst dort!!!

Ještě mi u toho objímání Noemi řekla: maminko, vesmír ti dal k narozeninám takový krááásný dar. Tak zářivý den! A o něco pzdeji: ty jsi ta nejmilovanější a nejlepší maminka, kterou mi mohl vesmír dát.

DĚKUJU, DĚKUJU, DĚKUJU! Miluju vás!