Příběh dvou královen

Bylo nebylo, v dávných dobách, kdy Zlatý věk i Velký Ostrov už sice pominuly, žila jedna Královna a ta se ve svém království snažila udržet alespoň odlesky Zlatého věku, jelikož byla jednou z těch Královen Velkněžek, které dřív vládly v posledních časech na Velkém Ostrově. Udržovala vzpomínku na Zlatý věk mezi těmi, kterým vládla. Její lid byl namíchám z těch, kdo přežili zkázu ostrova a těch, kteří na tomto území žili již před jejich příchodem.

Královna byla vážná, ale moudrá a spravedlivá. Vedla svůj lid k úctě k tradicím bývalého Ostrovního království i k sobě navzájem a zvyky, které v království udržovala, mu zajišťovaly mír a prosperitu. Lidé v jejím království žili poklidný život v pokoře i relativním dostatku. Vážili si své práce i darů, které jim přinášela. Několikrát do roka se konaly tradiční slavnosti podle starých zvyků z Velkého ostrova, které oslavovaly hojnost i řád, jež ji udržoval.

Z jedné strany Království lemovalo moře a ze severovýchodu bylo lemováno pásem pouště a hor.

Rok za rokem se střídal v poklidném plynutí času. Královna svůj lid milovala a věřila tomu, že bude-li zachovávat tradice a rituály Zlatého věku a lidé budou ctít vyšší řád, budou zachovány mír i prosperita.

Královna měla vedle sebe mladého muže jako milence a partnera, neboť tak velel řád Zlatého věku, že Královna nemohla být sama. On trávil většinu času mimo palác, na lovech a ve svém světě. Královně to nevadilo, protože jej nemilovala a ve svém srdci stále byla u svého Krále Velekněze, kterého naneštěstí pohltila zkáza, když Zlatý věk na Velkém Ostrově končil.

Jednoho roku obchodníci přinesli zvěsti, že za pásem pouštních hor se usadila jakási mladá Královna. Prý je velice krásná a ovládá mocná kouzla, jejichž pomocí kolem sebe rychle buduje své království. Již se jí podařilo přivábit k sobě mnoho lidu z kmenů žijících na tamních pláních. Svými kouzly dokáže prý zhmotnit vše, nač si vzpomene a kouzlem osobnosti si zajistí přízeň všech.

Každý týden prý uspořádává ve svém paláci a jeho okolí velkolepé oslavy, na které zve kohokoli, kdo chce přijít. Svým uměním materializace obstarává vždy dostatek všeho na téměř nekončící oslavy, které sama tolik miluje. Zhmotní prý, na cokoli si vzpomene a její nově se rozrůstající lid ji miluje pro její štědrost a jiskřivý šarm. Hodovní stoly se u ní stále prohýbají, v kašnách teče šumivé víno a zábava, divadlo a hudba střídají jedno druhé. Mladá Královna prý každému ráda věnuje svoji přízeň a září štěstím z toho, jak ji její lid miluje a raduje se z jejích kouzelných schopností.

Téměř všichni, kdo jsou do jejího království zavedeni či přivábeni, neodolají a oddají se radovánkám. Mnozí se pak už ani nevrátí ke svým stádům, polím a rodinám, nebo své rodiny přivedou a své bývalé domovy, pole a řemesla opustí.

Jak starší Královna obchodníkům naslouchala, začala v mladé Královně rozpoznávat velmi nadanou dceru své drahé přítelkyně a další Královny Velekněžky z dob před zkázou Velkého Ostrova, Ostrovní Princeznu.

Zaradovala se nejdříve, že i ona přežila. Brzy ale posmutněla, když sledovala, jak i lidé z jejího království jsou vábeni zvědavostí nebo příslibem nikdy nekončících oslav. Královna vše sledovala s narůstajícím smutkem v srdci. Měla pocit, že takový život, jaký vede a nabízí mladší Královna, není trvale udžitelný. Smutnila nad tím, jak i někteří i z jejího království opouštějí své domovy, pole, statky, řemesla.. A nejen to, také své tradice.. O kterých Královna věřila, že udržují napojení na cyklický řád vesmíru na Zemi a zároveň uchovávají zákony rovnováhy v jemném vlnění. Měla stále ve své duši a svém srdci přebolestnou vzpomínku na to, co se stalo, když se tyto zákony svévolně porušily.

Tyto obavy Královna sdílela se svými rádci, rádkyněmi a nejbližšími. Jak už to ale bývá, její obavy se dostaly až k mladé Královně. Navíc tím, jak přeběhly mnoho úst, dostaly podobu, ze které mladá Královna usoudila, že ji starší Královna ve vedlejším Království pomlouvá a obrací proti ní její milovaný lid.

Hluboce ji to zasáhlo v jejím srdci, protože ona sama byla přesvědčená o tom, že užívání jejích darů v jinak tak těžké době po zkáze Velkého Ostrova je správné a že nekončící oslavy a hojnost, kterou díky kouzlům, jež ovládala, všem rozdává, je to nejlepší , co může lidem dát.

Její srdce, dosud zvyklé především na chválu a sycené radostí a vděčností všech, které svými dary a schopnostmi obdarovávala, bylo bolestně zraněno. Během okamžiku ji natolik ovládly emoce z ublížení, že se snad ani nestačila nad sebou pozastavit a její bolest se zhmotnila do tisíce blesků ostrých jako vojenské čepele a těmi blesky přivolala obrovskou bouři, která zvedla písek v dunách kolem hor a rozmetala jej všemi směry. Tak zahynulo mnoho lidí a živých bytostí v obou královstvích.

Sama starší královna se téměř udusila pískem, který vířil všude vzduchem. Bylo jí ale dáno přežít. Aby viděla všechnu tu zkázu. Plíce jí málem roztrhal písek, srdce jí téměř puklo obnovenou bolestí. Ve své bolesti si však uvědomila, že možná ona naopak příliš dbala na dodržování tradic a příliš kladla důraz na umírněný způsob života, a že kdyby byla bývala sama přidala více oslav do běžného života, lidé by v jejím království byli zůstali ve svých domovech a neodcházeli za mladou Královnou k jejím okázalým a nevázaným oslavám. Uvědomila si, že jí možná Vesmír poslal mladou královnu jako zrcadlo a že si možná příliš zakládala na prostotě a řádu a dostatečně nenaplňovala potřeby lidí dobře rozvrženými oslavami během všedních dní..

Ale když se podívala ještě hlouběji do svého zmučeného srdce, uviděla hluboko hluboko ve studni svého srdce skutečný důvod vší této zkázy. Viděla, že v jejím království nebyl dostatek radosti z toho důvodu, že její vlastní Královské srdce bylo stále zasaženo bolestí z dávné ztráty jejího Krále Velekněze při pádu Zlatého věku. Pochopila a procítila, že proto nemohla jako Královna svého lidu předat lidem vše, co potřebovali, protože ona sama se zapomněla plně radovat.

Rozhodla se tedy vzkřísit a ještě jednou použít své mocné kouzelné schopnosti, které se po zkáze Velkého Ostrova zařekla používat a použila velemocné kouzlo alternativního přepisu událostí.

Přepsala příběh takto:

Když se objevila mladá královna na pláních za pouštním pásem hor, tak jedním z prvních, kdo zvědavě z království starší královny odešel za mladou královnou, byl její loutkový milenec a partner. Tím si starší královna uvědomila, jak se jí ulevilo, že skončil jejich nevyvážený a neopravdový vztah a i přes svou bolest si dovolila se na chvíli znovu ponořit do kvality lásky a sjednocení, kterou dřív prožívala na Velkém Ostrově se svým Králem Veleknězem a dovolila si poznat, že toto může prožívat a žít i nyní tady a teď sama v sobě a tak být i opravdu dobrou Královnou svému lidu, když si dovolí znovu plně vzkřísit a naplnit své srdce Jednotou Lásky. Tím se otevřela opět stavidla radosti v jejím srdci i mezi jejím lidem. Nikdo další pak už neměl potřebu utéci za hory k mladé Královně a jejím bujným oslavám.

Srdce starší Královny se opět plně probudilo a začalo bít pro ni i celé její Království.

Dokonce věděla a jasně cítila, že se její Král Velekněz k ní jednou vrátí v jiné podobě a zase stanou bok po boku v plné síle jejich lásky.

Lid cítil sílu, celistvost a spokojenost své královny a veselí a oslavy začaly vznikat spontánně a samy. Při práci i mezi ní, během tradičních svátků i mezi nimi.

A mladá Královna, Princezna z Velkého Ostrova?

Zamilovala se do mladého královského milence, který za ní ze zvědavosti utekl, a společně se začali rozpomínat na to, kým opravdu jsou. Jejich vzájemná láska naplnila mladou Královnu natolik, že už nepotřebovala sytit své srdce tím, že by sklízela obdiv a vděk lidu. Už nemusela pořádat nekončící oslavy. Začala zářit jemně ze svého královského nitra, prostoupená láskou, kterou se svým partnerem sdíleli. Pomalu se začalo budovat nové království za pásem pouště a hor, které mělo vlastní kolorit i řád a i v něm radost byla spontánní.

Postupem času, během něhož obě království vzkvétala, se i poušť kolem hor tvořících hranici mezi královstvími začala pomalinku zelenat a pokrývat horskými lučními květy a pastevci na obou stranách hor hráli a zpívali podobné písně a tančili podobné tance, ve kterých ti nejstarší obyvatelé obou království mohli rozpoznávat písně z dob Zlatého věku Velkého Ostrova.

Zazvonil zvonec, i když té pohádky ještě není konec.. Proč? Protože žádná pohádka vlastně nekončí..