Sudna Rút - cest Jordánskem

STUDNA RÚT

Pondělí dopoledne, Madaba, Jordánsko. 1. 4. 2019

V holetu jsem včera večer zaslechla, že tady v Madabě je starý křesťanský kostel, který má v podzemí Rútinu studnu.

Mé vnitřní uši zastřihaly!
Tam! Tam něco bude! Možná moc důležitého! Velkého.

Ráno tam vedla naše první cesta. I uličky jakoby nás samy nesly tou spletitostí arabského městečka. Brzy nám tam došlo, proč začínáme zde před cestou k řece Jordán, - k místu křtu vesmírnými energiemi.

Na vrcholku pahorku, uprostřed živého pestrého ruchu arabského města stojí byzantský kostel. A je starší než vše okolo. A stojí na podzemní zemské ženské svatyni staré jako sám svět.

Trochu netrpělivě jsem prošla nadzemní část kostela a studna Rút mě táhla jako velikánský černý magnet. Jako poklad, který tušíte, ale ještě nevíte, jak přesně vypadá..

Vstup do podzemí byl kouzelný od prvního točitého schodu. Teplo a síla černé lásky a sametové něhy i posvátna sálaly z nitra a slibovaly hojnost prožitku.

Při vstupu do první podzemní místnosti se otevřel pohled na sérii krásně osvícených kamenných místností, pohled tak známý pro oči i srdce. Kamenné klenby, kamenná sedadla podél zdí pokrytá červenými nomádskými koberci, spleť oblouků různě nízkých, průchodů a místností. Všude krásné jemné osvětlení na opukových stěnách a stropech, syté ticho a příjemně teplo.

Jedna z místností byla vybavena jako nomádský ženský stan. Takový červený stan naživo.

Tam jsme pak s mou spoluputovnicí Lenkou Lemurou, nasycené dary místa, dlouho proti sobě seděly, mlčky ponořené do Sebe a občas i v hovoru o kvalitách kosmicko-zemské ženské energie. Jenda podporujíc a rozvíjejíc energii druhé.

Celé místo je tolik prodchnuté tak pradávnou, ryzí a čistou ženskou esencí v té původní zemsko-kosmicke podobě, že jsem to takto silně dosud nikde jinde nezažila.. Toto je nejsilnější svatyně Černé zemské bohyně, jakou jsem kdy okusila. Ten Pocit a prožitek je nesdělitelný..

Zemská ženská energie, sycená i sytící, neviditelná a přesto téměř hmatatelná a vše prostupující. Neporušená ničím z toho, co se později snažilo její podstatu pokřivit a vzít jí její život sytící moc.

A co teprve ta studna Rút sama! Každá sama za sebe jsme si spustila dolů džber a vytáhla si vodu u hloubi země. Tak chutnou a teplou jako lůno ženy ci její mateřský či ženský klín.

Tak sytou a sytící jako posvátný ženský klín, jako lůno bohyně.

Toto je místo, které vědomý muž může navštívit jen ve vědomí hluboké posvátnosti a vděku za to, jakého prožitku ženské posvátnosti se mu tady dostává. Prožitku té nejhlubší zemsko-kosmicke ženské podstaty. Zemské ženské lásky.
A každá žena si zde může vědomě dočerpat svoji posvátnou ženskou sílu v její nejryzejší podobě.

JSEM RUDÝ KVĚT
HLUBOKO SPOJENÝ SE ZEMÍ
Z HLOUBI NÍ ČERPÁM SÍLU
ČERNOU JAKO NOC
MÁ VELIKOU MOC

MOC SYTIT I BEZPEČÍ DÁT
MOC LÉČIT I KONEJŠIT
MOC ŽIVOT DÁT
I JEJ V BLAHU ROZPUSTIT

KDO ROZVINE TEN KVĚT
POZNÁ NOVÝ SVĚT

(Rút byla moábská žena, praprapra.. babička Ješuy a krále Davida, tady toto bývala moábská zem..)