Světelné propojení nad wádí Dana - z cest Jordánskem

ZAVRŠENÍ CESTY JORDÁNSKEM A SVĚTELNÉ PROPOJENÍ NAD WÁDÍ DANA

Dnešní den byl posledním dnem v Jordánsku před odletem. Píšu v letadle..

Jsem nesmírně unavená, už vlastně víc dní jsem unavená, ale vnitřně velice naplněná. Cesta plnila a splnila svůj účel.. unavená jsem proto, že se toho tolik dělo, tolik toho mnou procházelo a tolik energie se točilo, že ani spánku moc nebylo. Ale znáte tu sladkou únavu, že.. kdy klid a mír se rozlévá..
.......
CHCI SE TU PODĚLIT O KORUNOVACI TÉTO CESTY

V pozdním ránu, před cestou na letiště, jsem si chtěla dopřát ve svahu nad wadím Dana ještě chvíli loučení a syntézy prožitého. Slunce se již přehouplo přes východní masiv hor a zalévalo barevně rozkvetlé svěží svahy pod vesnicí Dana.

Našla jsem si mezi květy místečko k usebrání. Zavolaly mě dva sousedící drobnější kameny mezi květy. Měla jsem s sebou své éterické oleje a tak jsem na jeden kápla kapku kadidla, na druhý kapku myrhy. A usedla na ten myrhový mezi kvítky v čerstvém jasném svitu slunce.

Ponořila jsem se do sebe, do vděčnosti za vše, co se událo, ale i do svých pochyb o tom, zda vše proběhlo tak nejlépe, jak mohlo, či ne.. zda jsem přeci jenom nějak "nezklamala"..

A najednou mě zalila jasná záře přítomnosti dvou nebeských bytostí... Tak důvěrně známý Ješua a doprovázel jej Babaji!!

Vznášeli se v éteru kousek nad zemí přede mnou.. oba zářili zlatavým světlem, které bylo víc láskou než světlem.. byli jako druhé slunce naproti tomu nebeskému. Jen byli tak důvěrně blízko a ta záře byla láskou a vědomím.

Všechny myšlenky i pochyby ztratily váhu. Bylo jen to jejich světlo vycházející z jejich bytí. Laskavé, veselé a především sladce milující.. takto zářil hlavně Íssá. Babaji spíš s lehkým pobavením a zvědavostí přihlížel a zároveň držel prostor.

Seděla jsem na tom kameni, štkala nejhlubším dojetím (kdo zná, tak ví, co je to za pláč) a přitom fyzickýma očima občas hleděla na krásu sluncem zalitého jarního údolí skrze ty dva a těma druhýma, očima srdce, jsem vnímala je.. jejich světlo a lásku.

V jeden moment jsem se étericky k Íssovi přiblížila tak, že jsme splynuli v jedno. V jedno světlo.. v jednu lásku, v jednu zlatavou záři. Tak, jak má být. Nejpřirozenější stav bytí.

Babaji v tu chvíli byl jakoby za mnou.. jen přihlížel.. a dál držel prostor..

Věděla jsem, že to je jen připomenutí.. a také ujištění.. že cesta byla a je správná.. a zdaleka také ne u konce, možná spíš na dalším začátku..

Přišlo mi tam také jakési uvědomění, že už se nemusím vztahovat k minulosti. Že už mohu čerpat sílu pouze z přítomnosti. Že jsem teď už jen Danaí. A že to úplně stačí. Můžu odložit Mariam s vše, co se k tomu pojí. Těžko se to vysvětluje.. krásné synchro bylo, že se toto jako završení cesty odehrálo právě v místě zvaném Dana..

Cestou do vsi oschly slzy lásky. Vrátila se realita vezdejší a zas byla o něco plnější...

Díky, Íssá.
Díky, Babaji, i za Tvou přítomnost.. ještě se, tuším, budeme setkávat.. těším se!